O hotelu

Alfons Boutique hotel se nachází v centru Prahy, necelých 500 metrů od Václavského náměstí. Jeho centrální poloha v srdci Prahy Vám zaručuje, že všechny významné pražské zajímavosti jsou v krátké vzdálenosti od hotelu, převážně v dosahu pěší chůze. Samotná budova hotelu a apartmánů byla postavena koncem 19.století v klasicistním stylu s velmi zdobnými fasádními a interiérovými prvky.

Pokoje a apartmány jsou moderně a vkusně zařízené do stylu inspirovaného secesí a art nouveau se všemi nejmodernějšími prvky, které jsou v dnešní době v luxusních hotelových pokojích standardem. Z hlediska komfortu nabízí pokoje opravdové pohodlí i těm nejnáročnějším hostům. Každý host ocení kvalitní spánek na prvotřídních matracích s výběrem typu polštáře, moderní vybavenou koupelnu, romantické osvětlení pokoje, bohatě vybavený mini bar, vlastní kávovar, Smart televizi s připojením na internet či relaxační křesla, ve kterých si může vychutnat šálek čaje nebo kávy.

Vzhledem k charakteru historické budovy a centrálnímu schodišti nedoporučujeme pobyt osobách na invalidním vozíku.

Menší kapacita hotelu nám umožňuje přistupovat ke každému hostovi individuálně. Vysoký standard poskytovaných služeb a flexibilita řešení jakýchkoliv žádostí je pouze přidanou hodnotou.

Tam kde je Legerova ulice, se původně táhla pěší cesta podél původních hradeb Nového Města Pražského. Vedla na sever k brodům přes Vltavu u Štvanice a na jih mířila k dnešní čtvrti – Nuslím. Novoměstské hradby dal postavit Karel IV. v polovině 14. století a měřily přibližně 6 km.

Legerova ulice je dnes široká ulice s rušnou průjezdní komunikací, ale tak tomu v minulosti nebylo. Byl to široký bulvár, kde počátkem 20.století jezdily i tramvaje. Její pojmenování vzniklo v roce 1900 po francouzském univerzitním profesorovi na pařížské Sorbonně, který podporoval myšlenku samostatného české státu, Louis Legerovi.

Budova hotelu byla postavena koncem 19.století ve stylu klasicismu s prvky secese. Velmi zdobná klasicistní fasáda budovy, vstupní dveře a vstupní chodba hotelu odráží svou dobu elegancí, vzdušností i kvalitou, kterou ocení i novodobí stavaři. Prvky secese jsou dodnes zřetelné například na typickém zábradlí schodiště nebo na vitrážích dvoukřídlých dveří, ve kterých byly původně leptaná skla s motivy obrazů Alfonse Muchy. Tato skla se dochovala už jen v jednom z bytů na 5.patře. Z těchto vitráží získal hotel své jméno.

Budova patří do památkové zóny Prahy, proto jakékoliv úpravy budovy jsou schvalovány úřady tak, aby neporušily její historický ráz. Původně měla budova čistě bytový význam. Jednotlivá patra měla dva prostorné čtyř-pokojové byty s vysokými stropy a dvoukřídlými dveřmi mezi jednotlivými pokoji. Před zavedením centrálního plynového topení se v bytech topilo pouze v kuchyni, kde se vařilo ave dvou dalších pokojích byla krbová kamna na uhlí. Protože se jednalo o čtvrť „vyšších vrstev a inteligence“ o každý byt se starala hospodyně a o dům jako takový domovník. Ulice byla natolik široká, že tu pohodlně v jednu chvíli projela tramvaj, i dva koňské povozy nebo první vozy proti sobě. Vlivem nástupu komunismu došlo v polovině 40 let 20.století k nucenému znárodnění budovy. Mnozí nájemníci museli budovu opustit a většinou i jako „nepohodlní“ komunistickému režimu do 24 hodin museli opustit Prahu. Toto černé období, které trvalo více než 40 let se na budově velmi negativně podepsalo a v 90.letech, kdy přišla demokracie a byla vrácena původním majitelům, byla budova v dezolátním stavu. Majitelé, svým povoláním oba lékaři, budovu postupně více než 15 let z velké části i svépomocí opravovali a renovovali.

Myšlenka hotelu přišla až s další generací. Po hloubkových úpravách byl dnešní Alfons Boutique Hotel otevřen koncem roku 2018. Po velmi náročném období Covidu, kdy si všichni sáhli na existenční hranici je hotel, v čele s majiteli, opět opečováván skvělým teamem lidí s maximálním úsilím o spokojenost hosta. Poselstvím majitelů hotelu je postavit se filosofii hotelových řetězců, která unifikovala standardy a minimalizovala osobní péči o hosta. Jako butikový hotel je naším cílem zachovat „pohostinství“ ve svém původním významu, tedy tak, aby nevymizela lidskost, individualita, aby se zde hosté nejenom cítit jako doma, ale aby si odnášeli z Prahy i nezapomenutelné zážitky na pobyt ve výjimečném prostředí.

• Každý pokoj je jiný, neboť zasadit hotelové pokoje do historické budovy tak, aby nebyla narušena konstrukce a aby památkový ústav s přestavbou souhlasil, bylo velmi komplikované.

• V interiéru každého pokoje naleznete podsvětlený obraz inspirovaný právě grafikami Alfonse Muchy. Tyto obrazy ztvárnil český umělec Roman Řehák. Veškerou svou tvorbu tvoří v aplikacích na mobilním telefonu.

• Nábytek byl vyroben ze starých seschlých dubů z lesů vzdálených 40 kilometrů za Prahou, které jsou vlastněny starým italsko-rakouským knížecím rodem Colloredo-Mansfeld. Nejstarší strom byl 300 let starý.

• Hotel chová vlastní včely na střeše budovy. Med od těchto včel patří mezi jeden z nejkvalitnějších. Důvodem je biodiverzita rostlin v parcích města a nulové chemické postřiky, které jsou například na polích.

• Hotel nyní usiluje o certifikací ekologického hotelu „Ecolabel“, kterou uděluje Evropská komise. Tuto ekologickou značku doposud vlastní pouze jeden hotel v Praze. Pomozte nám společně se chovat šetrněji k naší planetě a udržet životní prostředí a přírodu i pro budoucí generace.

Secesní malíř, grafik a designer Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích. Již od dětství měl rád kreslení a malbu, avšak když si v roce 1878 Mucha podal přihlášku na pražskou Akademii, byl odmítnut „pro nedostatek talentu“. Nicméně kreslířské práce se nevzdal a přivydělával si malováním kulis pro rozličné divadelní společnosti. Malování kulis se věnoval i ve Vídni, kam se roku 1879 přestěhoval. O jeho talentu se dozvěděl hrabě KarlaKhuen-Belassi, který vyzval Muchu, aby mu
jeho zámek v Hrušovanech nad Jevišovkou vyzdobil freskami podle svého umu. Hrabě byl jeho prací tak nadšen, že Muchu poslal na studia na malířské akademii v Mnichově.

Hvězda jménem Mucha začala stoupat v Paříži

V roce 1887 se Mucha přestěhoval do Paříže, kde pokračoval ve studiích na několika dalších akademiích (Julian a Colarossi). Potom, co ho hrabě již přestal podporovat, našel si první „malířské“ zaměstnání, a to v divadelním časopise Le Costume au theatre, pro který kreslil nejrůznější ilustrace a reklamy. Roku 1890 už si založil vlastní ateliér a o rok později se seznámil se slavným Paulem Gauginem, který s Muchou jeden čas dokonce atelier sdílel. Muchova hvězda začala stoupat od roku 1894, kdy vyhotovil plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt. Ta si s Muchou po pracovní stránce padla do oka a uzavřela s českým umělcem exkluzivní smlouvu na reklamní plakáty k divadelním hrám, návrhy kostýmů a dokonce šperků nebo kulis. Světová výstava v Paříži roku 1900 byla celá ve znamení jeho osobitého „Art nouveau“. Jeho všestranný talent obsáhl i další umělecké obory od sochařství přes fotografii až po divadlo.

Mezi lety 1906 a 1910 pobýval Mucha za oceánem, ve Spojených státech. Tam vyučoval malířské umění a vytvořil řadu portrétů, kterým dominivaly hlavně dámy z vyšších kruhů. Roku 1921 měl Mucha velkou retrospektivní výstavu v brooklynském muzeu umění.

Návrat do Čech

Mucha se vrátil do Československa v roce 1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě epické série 20 obrazů zobrazujících historii Slovanů, Slovanská epopej. O vytvoření těchto velkoformátových obrazů z mytologie a dějin slovanského lidu snil Mucha celý život. Svůj sen si splnil, když dílo vytvářel na zámku Zbiroh. Jedná se o dvacet rozměrných maleb, které na deseti z nich zobrazují české legendy a ranou historii; deset dalších pláten je pak věnováno všeslovanským námětům. Celé dílo daroval 1. září 1928 městu Praze. Dnes je Slovanská epopej k vidění na zámku Moravský Krumlov.

Poté co roku 1918 vzniklo samostatné Československo, zapojil se Mucha ochotně do budování nové vlasti. Z jeho ruky vyšly návrhy na nové známky, podoba nových policejních uniforem i bankovek mladého státu.

Konec Muchova života poznamenalo smutné období okupace Československa nacistickým Německem roku 1939. Nacistům bylo dílo Alfonse Muchy trnem v oku, jelikož Slovany považovali za podřadný národ. Mucha byl jedním z prvních umělců, kterého zatklo a vyslýchalo gestapo. Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně, necelý kilometr od našeho hotelu.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/alfons-mucha